Kharmic Wheel

Run from the cloudburst in turmoil
Growing stronger as we're swirling inside
Myriads of different worlds

Immeasurable spaces
We're expected to surpass
I can feel my life run so fast

Heading to the pupil of the vast space,
there's hope out there
The isis cast its spell and shades on me
Out to the vacuum of those eyes

I am paying off the time
Firmly stuck under my fingernails
Handful of desires we left behind
Cruising up our tearful trail
Lost trail

Squiggles of memory examine in their trace,
(it's so) inevitable to make the move
Sad ends can be the good ends, too

Through all our sailings across the astral plains
How further can we go now?
When journey ends?


spoken:
Out of consecrated grounds pid-pad on cat's paws
The unbeknowst we float towards holding unknown course

So much guilt pour in like waves, cast forbidden homes,
Rambling 'cross the starry field to where my heart belongs

I will always miss the charms concealed 'neath the peel of clouds
The pall secretes the boiling pot of colours and fragrance

I am not forgetting softness felt on my feet on beaches' sands,
roughness of the towering rocks, rivulets gurgling through my hands,
tenderness of the random touch of the wing of a butterfly,
heat of deserts on burning skin the rippled moss I'm passing by.
Fragile cordage of the spider's web waiting for fingers to tear,
winds howling across icy plains no one else can hear.

Reconciled within I bear our mistakes with me
but I can't deny that I despise those who let that come about

Útěk z průtrže ve vřavě sílící,
když v ní víříme.
Myriády různých světů.

Nezměrné plochy,
které máme překročit.
Cítím, jak mi život rychle běží.

Míříme do zornice obrovského prostoru.
Je tam naděje,
duhovka vrhá své kouzlo a stín na mne.
Pryč do prázdnoty těch očí.

Vyplácím čas
uvízlý pevně za nehty prstů,
trocha tužeb, které jsme nechali za sebou,
brázdíce naši slzavou stezku,
ztracenou stezku.

Záhyby paměti pátrají ve své stopě,
pohyb je nevyhnutelný;
smutné konce mohou být občas i dobré konce.

Po veškerém našem putování po hvězdných pláních,
jak ještě daleko teď můžeme zajít?
Když cesta končí?


recit.:
Z posvěcené půdy, ťap-ťap na kočičích tlapkách,
plujeme vstříc neznámému, držíme neznámý kurz.

Tolik viny proudí jako vlny odplavuje vzdálený domov,
Bloudíce po hvězdném poli, až tam, kam patří mé srdce.

Vždycky budu postrádat půvaby skryté pod slupkou mraků,
Příkrov kryje vřící kotlík barev a vůní.

Nezapomínám měkkost, kterou cítí nohy na písku pláží,
drsnost tyčících se skal, potůčky zurčící mýma rukama,
něžnost náhodného dotyku křídla motýla,
horkost pouští na hořící kůži, zvlněný mech, který míjím,
křehké lanoví pavoučí sítě, čekající na prsty, co ji potrhají,
vítr skučící po ledových pláních, který nikdo jiný neslyší.

Uvnitř smířený nesu s sebou naše chyby.
Ale nepopírám, že opovrhuji těmi, co dovolili, aby se tohle stalo.